| |
|
|
|
|
| |
|
|
Ženáči
ve válce… (aneb Bosnatour ’98) - druhý díl
|
Bosna
a Hercegovina, Republika Srbská, 27.6 – 6.7.1998
Jak
to zažil, viděl a zaznamenal
Davy (David Mikuš)
|
|
|
| |
|
|
|
| |
|
Ráno
po snídani odjíždíme do hlavního města Republiky Srbské, která
tvoří společný stát s Bosnou a Hercegovinou, do Banja Luky.
Zde máme mít večer ve 20:00 koncert v místní modlitebně CASD.
Je to jeden z mála sborů, který nebyl zničen, ani jinak poškozen.
Je tady také sdružení a vedení místní Adry. Dopoledne máme
volno a někteří se jdou koupat do místní řeky. Místní lidé
když vidí, že se koupeme v řece, si ťukají významně na čelo.
Tentokrát sice nejde o miny, ale dovídáme se, že v uvedeném
místě bývá až třicetimetrový vír. Oběd máme nachystaný v suterénních
prostorách, které jsou naším přechodným domovem (klubovna),
a kde se dá bydlet, protože jenom tady je alespoň trochu chládek. |
|
|
| |
|
|
|
| |
|
Odpoledne
stavíme aparaturu a připravujeme program. Děvčata si připravují
specialitu – písničku pro děti "Povídala žabka žabce" budou
zpívat v místním jazyce. Překlad totiž sedí perfektně s melodií
a lidem se to líbí. Upozornění, že se ve sboru netleská, a
že máme hrát pouze pomalé písničky, je zbytečné. Ve sboru se
tleskalo a
lidem se líbily hlavně rychlé písničky. Jó, ten jižní temperament.
Na koncertě nás mile překvapilo, když do sálu modlitebny přišli
tři důstojníci z našeho praporu. Viděli spoustu plakátů a tak
si to nenechali ujít. Pak jsme ještě chvíli s nimi popovídali
a hajdy
na večeři a pak spát. Jenomže ten den bylo hrozné vedro a dusno,
kterému nepomohla ani bouřka během koncertu, a tak jdeme spát
na střechu modlitebny, tady je totiž nejmíň teplo. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráno
společně snídáme ve sboru v Banja Luce a pak jdeme s místními
mládežníky na prohlídku města. Je to hlavní město Republiky
Srbské a tak se jdeme podívat na palác prezidentky Plavšičové,
sídlo
vlády a další objekty. Město má asi 300 000 obyvatel. Všude
se to hemží hlídkami SFOR různých národností. Tady byli Američané
a Angličané. Je potřeba demonstrovat sílu, aby nedošlo k dalším
konfliktům. Odpoledne po obědě, který nám opět nachystali ve
sboru, odjíždíme tentokrát už naposledy na českou bázi SFOR.
Konečně můžeme hrát lidem, kteří nám rozumí. Hrajeme nejprve
naše písničky a s přibývající dobrou náladou všechno co znají
i vojáci. Pak nastoupí jeden z nich, předávám mu kytaru a jdu
si poslechnout, jak to zní z „hlediště“. Panečku, ten to rozpálil
moc dobře, až mi utrhl strunu. Jeho kolegové se dostávají do
varu. To už nevydrží náš servisní mechanik Střevák(Petr Pohludka),
bere kytaru a přidává se k němu. Teď je ta správná atmosféra.
Zbytek
kapely
hraje jak o život, nikdy bych neřekl, že jsou tak dobří. Atmosféra
dělá půl výkonu muzikanta. Večer nás čeká poslední večeře,
sprcha
a nocleh v malé české republičce, jak jsem si bázi SFOR nazval. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráno
nám ještě vojáci ukazují techniku, se kterou zde demonstrují
„sílu“. Ti hoši to nemají lehké. Denně najezdí až 300 km v
OT-ečku a jiných bojových vozidlech v neprůstřelných vestách
a přilbách ve čtyřicetistupňových vedrech. Jsou to sice žoldáci,
ale ty peníze mají dost těžce vydělané. i když to jsou mnohdy
správní dobrodruzi - jako horolezci, speleologové, potápěči
či borci jak udělaní z Camel Trophy, někdy
si i oni sáhnou na dno svých možností. Vedení to ví a snad
proto tady neexistuje buzerace a mazáctví. Je to zkrátka správná
profi armáda.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Odjíždíme
do Prnjavoru, malého městečka tak 130 km vzdáleného od Ljubije.
Když na místě zaparkováváme autobus, stane se nám nemilá nehoda.
Řidič musel trochu prudčeji sešlápnout brzdy a ty „odešly“.
Vypadá to, že končíme a máme poslední koncert. Ale před námi
je Sarajevo, Mostar atd… Ukázalo se, jak velkou "výhodou" je
mít autobus z ČSAD. Nejen že vycházel cenově levněji než od
soukromníků, ale
měli jsme i kompletní servis. Zatímco nám místní kazatel převáží
aparaturu a nástroje ve svém autě do místního kulturního domu,
v Havířově sedají dva mechanici do auta a vyjíždí nonstop za
námi do Bosny s potřebným náhradním dílem. Jdeme hrát, ale
všichni podvědomě
myslíme na to, co bude dál. Sál se naplnil přesně ve 20:00.
Mimochodem i to je místní specialita. Pět minut před koncertem
není v sále
ani noha, ale přesně se začátkem koncertu se sály plní. Vždycky
jsme si mysleli, že už nikdo nepřijde.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Spíme
v místní modlitebně, respektive před ní. Venku není tak horko
jako mezi sluncem zahřátými zdmi. Je tu sbor pro asi 30 členů,
který jako jeden z mála v Bosně „přežil“. Spousta církevních
budov byla vypálena. Největší pravoslavný pop vydal příkaz lidem
zničit adventistické budovy na celém území. |
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
