| |
|
|
|
|
|
|
Ženáči
ve válce… (aneb Bosnatour ’98) - třetí díl
|
Bosna
a Hercegovina, Republika Srbská, 27.6 – 6.7.1998
Jak
to zažil, viděl a zaznamenal
Davy (David Mikuš)
|
|
|
| |
|
| |
Celé
dopoledne sedíme či ležíme ve stínu modlitebny a čekáme na
mechaniky s náhradním dílem. Ráno přijel náš známý kapitán
z SFOR a jeli pro mechaniky na hranice, aby se sem vůbec dostali.
Jsou to zlatí kluci ti esforáci !!!!!
|
|
|
|
| |
|
|
| |
|
|
Jenom
ten den najeli kvůli nám přes 300 km, ochotně a zadarmo. Chlapi
kteří s nimi jeli, měli obrovský zážitek. Tentokrát nepřijeli
v JEEPu , ale v klasickém UAZu a jet s tímhle „drakem“ pořád
120 po Bosenských cestách vyžaduje kus odvahy. Zvláště, když
vás ještě převozník naloží na přeplněný prám, plujete přes
řeku a zadní kola UAZu máte ve vodě. Ale nakonec mechanici
přijeli a ve 14:30, kdy už jsme mysleli, že všechno padne,
odjíždíme směr Sarajevo. A máme co dělat, abychom stihli koncert
v 19:00 v naší místní modlitebně.
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
 |
 |
|
Cestou
do Sarajeva
|
Minové pole |
|
|
|
| |
|
|
|
Přijíždíme
půl hodiny před koncertem. Nemáme čas na zkoušení a tak koncert
začíná trošku nervózně. Zvláště, když nás bez toho, aby nás někdy
slyšeli, připojili live do rádia. (Rádio Glas Nade 102,5 FM má
dosah do 100 km od Sarajeva a dost hodně posluchačů.)
Po koncertě se seznamujeme s místními podmínkami ve městě. Voda teče vždy pouze
od 6:00 do 9:00 hodin dvakrát denně. Večer není radno chodit po ulicích a slovo
srb moc nevyslovovat. Inu jsme v muslimském světě. Při večeři si vyprávíme s
místním kazatelem o tom, jak to tady bylo a je, a taky o tom, jak jim naše česká
Adra v čele s „Rudim“ moc pomohla. Podmíky za války tady byly nelidské. Šest
měsíců jedli trávu aby přežili….Následky na zdravotním stavu si ponesou do konce
života.
Spíme v místní sborové knihovně. |
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
Ráno
je nám oznámeno, že bude pobožnost v 9:30. V 10:30 máme mít
znovu koncert v modlitebně, ale hlavně pro posluchače rádia,
tedy znovu live do éteru.Tentokrát jsme v pohodě, technici
měli dost času vše důkladně připravit a nachystat, a tak hrajeme,
kolik můžeme. Pak nás čeká oběd a odjezd do Mostaru, kde máme
v 19:00 koncert v místním kulturním středisku.
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
Vypadá
to, že se tady stahuje spíše chorvatská populace a máme trochu
smůlu v tom, že večer hraje Chorvatsko fotbal. Při stavění aparatury
ještě stihneme svatbu, která se odehrává v této budově. Venku
se ale něco připravuje. Staví se mohutné promítací plátno, zvuková
aparatura – tady se fotbalem žije naplno. Dostáváme radu, ať
skončíme tak ve 20:15 a my to dodržujeme. Během patnácti minut
po koncertě je vše sbaleno a my vyrážíme rychle zpět do Sarajeva.
V Mostaru se totiž každý gól oslavuje střelbou ze samopalů a
ulice se stanou za chvíli neprůjezdné.
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
Celé
dopoledne až do oběda máme na prohlídku Sarajeva, hlavního města
Bosny a Hercegoviny. Nevypadá to tu vůbec atraktivně. Nejvyšší
budovy jsou od poloviny nahoru úplně vypáleny, včetně sídla vlády.
Spousta rozstřílených budov. Ale je vidět, že i tady se buduje
a obnovuje život. Před válkou tady žilo asi 600 000 obyvatel všech
národností. V současné době se odhaduje necelá polovina. Zemřelo
cca 80 000 lidí, z toho 10 000 dětí. Nikdo si ve válce nebral servítky,
zejména ne ostřelovači. Ti byli tak zfanatizováni, že jim bylo
jedno, po kom střílí, jestli je to protivník anebo jejich vlastní,
muž, babička, malé dítě... |
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
Děly
se tu pro normálního civilizovaného Evropana nepochopitelné věci,
prostě Balkán - to byla odpověď i místních obyvatel. Nejvíce na
nás zapůsobí spousty hrobů. Všude, kde je kousek zelené louky.Místo
fotbalového hřiště, na svazích před sídlištěm, v parku… |
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
Ještě
se zastavujeme na místním tržišti a já neodolávám místní
specialitě – uzenému, sušenému hovězímu salámu. Pro jistotu
kupuji rovnou kilo. V autobuse se ukázalo, že jsem troškař.Salám
mi ještě dlouho voněl ve spížce.Odpoledne balíme autobus a
vracíme se pomalu domů.
Ještě nás čeká večerní koncert v Zenici a pak rychle
domů, už máme všichni Balkánu plné zuby. Z telefonního rozhovoru
se dovídáme,
že u nás prší a je zima. Už jsme si zvykli na to teplo
a teď zase zima - brr, hrozná představa, ale vidina vlastní
postele, rodiny
a známých nás pohání zpět.
Určitě přijeďte zase, slyšíme ze všech stran. Lidé byli milí a my měli
pocit, že celé úsilí nebylo nadarmo, že jim ta naše přítomnost
a písničky něco daly. Je dobře, když má naše práce smysl v
životě lidí, a tady na „divokém Balkáně“ v Bosně se to ukázalo
naplno, i když na našich koncertech nebyl vždycky plný sál.
Davy
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
